B.A.R.F.

„Biologically Appropriate Raw Foods“

 biologicky vhodná syrová potrava

Děkujeme, že jste s námi!

0
Chovatelů
0
Zákazníků
0
Zvířátek

Proč syrové?

Dovolte mi se podělit o svůj příběh, doplňovaný faktickými poznámkami z odborné literatury a přednášek výživy šelem na ČZU.

Jak jsem se k barfování propracovala já? Možná si budeme v některých momentech dost blízcí. Protože můj příběh není nijak vyjímečný.  Je dle typického scénáře. Nad věcmi nepřemýšlím do doby, než se přesvědčím, že je to třeba.  

Vzhledem k mému studiu na ČZU v Praze, jsem se dozvídala mnoho informací z oblastí zootechniky, zoohygieny, etologie, welfare.  Studovala jsem speciální zootechniku, konkrétně chov koní, nicméně kynologie mě neminula, stejně tak chov hospodářských zvířat. Dále v textu budu zmiňovat psy, ale z hlediska barfování, to platí i pro kočky a jiné masožravé šelmy. Díky absolvování přednášek mnoha specialistů, jsem získala nadhled. Stala jsem se příznivcem alternativního chovu domácích a hospodářských zvířat.  Jde o to, jestli pojem „alternativní“ má odpovídající význam. Pravdou totiž je, že se nejedná o alternativu. Snad jen vůči konzumnímu přístupu. Jedná se o logický, holistický náhled. Takže, pokud nám opravdu záleží na našem psu.  Je na místě snažit se na celou věc nahlížet komplexně. Ať už z hlediska způsobu chovu, krmení, plemenitby. Vidět věci v souvislostech. Sledovat změny, dávat na výběr. Myslím si, že je důležité mít neustále na paměti, že psi (bez ohledu na vnější morfologické změny, důsledkem šlechtění) jsou stále, plně funkční jedinci. Mají své fyziologické a psychické potřeby.  Pro úspěšného chovatele a zootechnika je naprosto esenciální ctít je.  Jen tak, lze dlouhodobě dosáhnout, smysluplného výsledku. Vnitřní a vnější stav zvířete spolu korespondují a jsou od sebe neoddělitelné. Pokud jsme ti, kteří určují jejich „vstupy“, mělo by nám záležet na tom, aby byly ODPOVÍDAJÍCÍ. Je to zodpovědnost.   

Je zajímavé, když se opravdu zamyslíte, nad čímkoliv v oblasti chovu zvířat, nevyjdete z úžasu, čeho všeho jsme my lidé schopní. Vše v konvenčním chovatelství je maximálně podřízeno ekonomické stránce věci. Koncentrace zvířat na plochu, možnosti projevu sociálního chování, komfortního chování, složení krmné dávky (fortizace živočišnou bílkovinou v chovu býložravých),…Chápu tlak na ceny výrobků, chápu tlak na snižování nákladů, sama jsem spotřebitel i výrobce, všemu rozumím. Ovšem chovatelství by mělo být od tohoto tlaku osvobozováno. Jeho podstatou je totiž nakládání s živými bytostmi, a to je pod tlakem na nízké ceny schopné vyústit v hrůzostrašné systémy.  Je třeba si uvědomit, že ten tlak vyvíjíme my, jako koncoví zákazníci. Je to nekonečný koloběh.

Ještě mi dovolte malou odbočku, lidé dost často zaměňují ODPOVÍDAJÍCÍ pro „nás“ jako lidskou populaci a odpovídající pro zvířata. Než se rozhodnete co je odpovídající, a co ne, je dobré mít na paměti rozdíly mezi jednotlivými druhy.  Každý taxonomický druh má své potřeby, které potřebuje naplnit, proto aby se cítil komfortně. A v mnoha případech jsou tyto potřeby zcela opačné. (Máme štěstí, že se psy  nejsme v systému uvažování zas tak rozdílní. Právě proto si tak rozumíme. Například pochopit koně je pro člověka podstatně složitější.) Je tedy důležité načerpat informace z relevantních zdrojů o způsobu života, prioritách a etologii.

 

Tak zpět, k příběhu. Já jsem tuto zodpovědnost chovatele převzala. Takže jsem se snažila vnímat pravé potřeby mnou chovaných zvířat. (koně, ovce, krávy, drůbež, psi) Začala jsem u koní, potom pokračovala přes ostatní býložravce a nakonec skončila až u psů.

Pro příběh „Proč krmit syrové maso“, je důležité znát hlavní postavu. Takže chtěla bych Vám představit mého psa Fíka. Byl to psík, kterého jsem převzalaJ s jezdeckým oddílem. Byl to PAN pes. Nenáročný, klidný, volný, samotář.  Nikdy se o něj nikdo více méně nestaral, lidé přicházeli a odcházeli, on zůstával v oddíle. Jezdecký oddíl držím dodnes a Fíka jsem přijala za svého v den nástupu na oddílové předsednictví. Od začátku našeho setkání uplynula spousta času, kdy ke koním postupně přibývala další hospodářská zvířata.

Příběh Fíka a mého osvícení začíná u ovcí. Přesněji u jatečních jehňat, která měla svůj osud předurčený už při narození.  Byli jsme zařazení v systému ekologického zemědělství, tak tuhle oběť přinášela výměnou za klidný život bez omezování. Žila se svými matkami a vrstevníky na rozlehlých pastvinách s neomezeným zdrojem potravy, nelimitována možností pohybu na čerstvém vzduchu a slunci.  

První myšlenka na barfování se mi do hlavy dostala v momentě, kdy jsme si samy porazili první jehně.  Záleželo mi na tom, abychom jehňata i zabíjeli. Chtěla jsem mít průběh jejich skonu pod dohledem. Abych mohla být klidná, že před ním neprodělají několikadenní transport, nebo budou hladovět, žíznit, namačkané někde, nebo s nimi bude špatně zacházeno. Chtěla jsem prodávat maso, ne zvířata. S tím už mi bylo jedno, jak bude nákupčí zacházet. Byla to taková moje vnitřní dohoda.

Důsledkem tohoto systému zabíjení ovcí zbýval odpad, žaludky, vnitřnosti, hlavy, nohy.  Nákupčí chtěl jen jatečně opracované trupy, zbytek zůstával.  Než jsem dořešila, co s „odpadem“. Překvapilo mě, s jakým nadšením se Fík vrhnul na žaludek včetně jeho obsahu. Ani další zbytky nezůstaly bez zájmu. Měla jsem jedinečnou příležitost mu dát na výběr. Chápu, že ne každému se to poštěstí, ale je to součást příběhu, tak ji vyprávím. Jak jsem se tak na něj dívala, první co mě napadlo, bylo spíš fuj, než výborně! Budeme barfovat! V té době jsem ani nevěděla, že na to existuje nějaká zkratka, tím spíš co v překladu znamená. Ale dobře, něco jsem posbírala a dala na mrazák, abych mu mohla přilepšit později, když mu to tak chutnalo. Takhle jsem to tedy později řešila se všemi zbytky ze zabíjených zvířátek. Protože jich ale nebylo tolik, základ zůstával stále na granulích, bez jakéhokoliv mého vnitřního tlaku, co tím způsobuji. Dobré, špatné, dál jsem po tom nepátrala. 

Jak jsem již ale psala výše, Fík byl osvojenec, pes s neznámou minulostí, neurčeného věku. Asi za dva roky jsem na něm začala pozorovat změny.  Byl čilý jako vždycky, ale ztrácel výkon, nestíhal jako dřív.  Víte, vždy mě doprovázel na vyjížďkách s koňmi, naběhal ještě o mnoho kilometrů víc než my. Tahle síla ho opouštěla. Přisuzovala jsem to stáří a únavě. Potom jsem si začala všímat, že žere méně a hubne. Radost se z něj vytrácela. Tak jsme se vydali za veterinářem, a ten nám diagnostikoval rakovinu tlustého střeva. Tato skutečnost mě přiměla zjišťovat příčiny onemocnění, předpoklady odpovídajícího chovu, správného krmení. A jasná volba byla na místě. SYROVÉ MASO žádné obilí.

Do té doby jsem prostě kupovala pro psa granule, protože čím jiným chcete než granulemi psa krmit. V televizi spousta reklam, pokud třeba chcete takové prémiové, najdete je ve zverimexech v lesklých obalech 3x tak drahé. Takže jsem měla pocit, že jsem si mohla vybrat, kolik zaplatím, podle intenzity péče, kterou jsem chtěla svému psu věnovat. Neuvažovala jsem moc nad tím.

V tomto ohledu to má veřejnost dost těžké, protože reklamy nám, vnucují takové produkty, které dost často nemají nic společné s podstatou věci, nebo nějakým smyslem. Ale naopak jsou příznivé pro výrobce. To že si na obal jakéhokoliv krmiva může výrobce napsat, že je to nejlepší, patří do výsad naší svobodné země. Avšak je už na nás, abychom dokázali oddělit, marketingové tahy od pravdy. Je důležité vědět, proč věci děláme právě takhle. Bez ohledu na důvod. Hloupé je se nad ním nezamýšlet, nebo si odpovědět:  Protože je to zvykem.

 Pes občas žral, žádné nadšení u toho nejevil, ale žil a to jsem od něj chtěla. Nebyl ani hubený ani nemocný (na první pohled).  Tak jsem se tím nezabývala. 

Ovšem po návštěvě veterináře získala Fíkova někdejší připomínka preference na významu. Tak jsme se do toho dali. Pokud má totiž člověk důvod se zamyslet, (smutné na tom je, že se to často děje, až, když se něco pokazí) zjistí, že je pro trávicí trakt masožravce opravdu esenciální přijímat potravu z živočišných složek.  Teď když se poslouchám, tak mi to přijde neuvěřitelné, že jsem to do té doby nevnímala. Fík mi to řekl sám, dal mi možnost to pochopit. Naučit se přemýšlet, nebo mít alespoň na paměti, že ne všechno kolem je takové, jako se mezi lidmi říká.  Umět si utvořit vlastní názor. Nepřejímat názory druhých (nemluvím o výzkumech, samozřejmě).  Schválně, podívejte se na složení granulí, co máte doma. Co tam bude napsáno?  A rozlišujte pojmy, živočišná bílkovina, složky živočišného původu, maso, masová moučka, kostní moučka. Najdete tam samý balast, odborně pojmenovaný a to i u prémiových značek. Nehledě na to, že si těžko necháte prověřit složení, zatímco flákotu poznáte bezpečně.

Takže jak na to?  Není třeba poslouchat ničí názory, stačí se inspirovat v něčem, co funguje tisíce let. Je dobré mít za předlohu nějaký vzor.  Ten, který nám bude dávat směr. Takže jak to asi dělají příbuzní psovití?  Jak vypadá jejich lov, jak vypadá jejich rodina, jaká v ní platila pravidla, jak vypadá hon, zabíjení kořisti, jaké funkce mají jejich smysly, jak vypadá samotné krmení, jaká má pravidla, je to spousta otázek, na které se vyplatí znát odpovědi.  

Nebojte se je aplikovat. Pes prošel šlechtěním, nicméně genetický zdroj, nebyl narušen jiným živočišným druhem, jenom díky naší umělé selekci se pes začal vzhledově měnit. Tak, jak jsme si přály. Díky tomu, že jsme připouštěli jedince, kteří měli žádoucí vlastnosti zvýrazněné. Tím se docílilo odlišení následných generací, od těch výchozích. Ovšem cílem šlechtění nebylo změnit fyziologii těla. Ta zůstává stejná. Bylo by tedy dobré jí ctít.

Cílem každého barfaře by mělo být s možných, na trhu dostupných „součástí“ složit celou kořist. Od srsti přes maso, kosti, až po obsah střev. Jako inspirativní sem vkládám video, jak si psíci slupnou celého králíka.

Pravda je, jatky z nichž maso nakupuji, neumožňují takovéto kusy prodávat. (celé i se srstí) Protože takto neupravené je možné získat pouze kusy uhynulé, což není ani mým cílem a není ani v souladu s veterinárními pravidly. On tento nedostatek kompletního „krmiva“ dost souvisí i s mým přesvědčením o potřebě zužitkovávat už „vyrobené“ ovšem neupotřebitelné v potravinářství. O tom už jsem se zmiňovala v rámci představení naší firmy. Takže není třeba to více rozvádět. Takže, nakupuji jen již z různé části zpracovaná, vyřazená, poničená, těla zabitých zvířat původně určených pro výrobu potravin.

Co tedy s tím? Na „kořist“ můžeme pro tento účel nahlížet také jako na celek složený z jednotlivých částí, v ideálních poměrech.  Takže si raději promluvme o jednotlivých poměrech MASO: KOSTI: NESTRAVITELNÉ ČÁSTI, prostě veškerých složek. Podívejme se tedy na příklad jídelníčku pro velkého sportujícího psa.  V každém jídelníčku je pár bodů, které je třeba individuálně hodnotit dle zátěže, velikosti a staří psa. Ale vše opět záleží na logické úvaze. Abychom se mohli bavit konkrétně, zkusím nastínit příklad.

           Pro správnou výživu psa je důležité dosáhnutí vyvážení krmné dávky v delším časovém horizontu, nikoliv v každé krmné dávce. Proto se zaměříme na poměrné zastoupení položek v průběhu 1 měsíce. Pokud je Váš pes aktivní, je tedy zapotřebí zvýšeného zastoupení bílkovin v krmné dávce. Z hlediska energetické potřeby (pro vysokou aktivitu) u velkého plemene, také je zapotřebí značné dotace. Tím pádem bych doporučila krmit převážně hovězím masem, je nejbohatší na bílkoviny. Toto v kombinaci s jehněčím (1117KJ/100g)nebo kachním masem, které svými 1218 KJ/100 g je také dostačujícím energetickým zdrojem. Konkrétně tedy - celá kachna, ta je dobrá i kvůli poměru Ca a P (což z hlediska chovatelů řeší poměr masa a kostí). Pokud by byl pes ale například kastrovaný, zůstala bych raději u dietnějších mas. Z tohoto hlediska doporučuji králičí maso. Ideální pro zachování poměrů prvků, jsou králičí hřbety. Pokud se budeme bavit o minerálech a vitamínech, či různých chuťových obohaceních doporučuji hovězí vnitřnosti. Zde bude záležet na chuťových preferencích psa.

             Ovšem naším cílem by mělo být, jak jsem se už zmiňovala "složit" do měsíce celou krávu, králíka, kachnu, resp. všechny orgány zvířat v poměrech, které odpovídají živému "celku". Z hlediska potřeby vlákniny pro zdravé trávení by také neměly chybět neprané dršťky. Takže 60% maso a kosti (v poměru maso 2: 1 kosti) 35% vnitřnosti a 5% nestravitelné části (trávenina na dršťkách, zobáky, drápy, peří, srst).

           Konkrétně tedy NAPŘÍKLAD:

30%       hovězí krmné maso, nebo svalovina

20%       jehněčí mleté nebo kachna celá

10%       zvěřina,(ideální z hlediska doplnění minerálů a vitamínu-maso obsahuje krev:))

30%       hovězí vnitřnosti dle vlastních preferencí

5%          králičí vnitřnosti

5%          kachní nebo králičí hlavy, drůbeží pařáty

 

Pokud se budeme bavit o množství pro našeho imaginárního mazlíka, měl by dostat něco kolem 500-700 g /den. Všeobecně můžeme říct, že na 10 kg váhy psa připadá cca 150g porce.  Je to ovšem individuální, pes by neměl trpět pocitem hladu. Na druhou stranu, není cílem předkládat psu neomezené množství krmení. Často si totiž psy zkracují dlouhou chvíli, přijímáním potravy. Pokud by byl toto i Váš případ, doporučuji předkládat například hovězí kosti, kde se zabaví, vyčistí si zuby a zároveň se nepřežere.

Nicméně vhodnost krmení nejlépe zjistíte přímo Vy. Trávíte s pejskem nejvíce času, tak je dobré vědět, jak se projevují výživářské nedostatky.

            Pokud máme problémy s přísunem energie, psík hubne a naopak. Pokud se dopouštíme chyb z hlediska složení krmné dávky, začnou se naše vážné chyby ukazovat nejprve na exteriéru a vnějších projevech zvířete. Například matnou hrubou srstí, snížením vitality až apatií, zkaženým dechem. K tomu však vede dlouhá cesta, během níž si určitě všimnete, že vše není jak má:). Stačí se jen dívat:) Váš pes Vám sám řekne, co mu dělá dobře a co potřebuje. Své vnitřní touhy vyjadřuje každá živá bytost, svým chováním. Mám málo, mám hlad, sháním potravu. Něco mi chybí, mám chuť, vybírám si. Mám moc, je mi těžko, nejsem aktivní. Atd.

Chtěla bych připomenout, že jsme všichni vyrostli pro určité „okénko“ v ekosystému,  které jsme dokázali ovládnout a obhájit. Je to princip evoluce, speciace, vzniku druhů.  Je zajímavé, že důsledkem této expanzivní potřeby DRUHU vyplňovat a být úspěšný, je on sám tvarován a maximálně přizpůsoben, čímž se stává druhotně závislým. Tato vzájemnost prostředí a jedince je nepopiratelná. Odráží se ve všech projevech života, jak živočicha, tak prostředí.

 Pro náš případ, tím chci říci, že každá ze složek „kořisti“ má pro psa význam i kdyby nebyl přímo nutriční. Všeobecně bych se přikláněla k teorii, že pokud vím, že toho mnoho nevím (tím myslím chápat principy fungování ekosystémů) moc se do toho neangažuji.  Pro naši úvahu, nedávat priority jednotlivým složkám potravy, dle mých- lidských představ, už jsem se o tom jednou výše zmiňovala. Takže například:  z chlupů se nenažereš, jsou k ničemu, bude tě po nich akorát bolet břicho, nedám ti je. (samotné chlupy by asi přišly příliš i psovi, ale existuje předpoklad, že pokud je dokončen lov, někdo v těch chlupech bydlí) Je dost zavádějící soud. Stejně tak, no jo taková krásná flákota, to se budeš mít,  samé čisté maso, chci ti dopřát, budu tě krmit jenom tím nejlibovějším…

Holistický přístup je nezbytný. Je důležité vidět celek a nebát se přemýšlet a číst, hodně číst. Hledat informace, střádat je a vyhodnocovat. Dnes může napsat knihu každý, ale ne každá kniha stojí za to číst. Proto vnášejte prosím do načerpaných informací i svůj otisk. Přece jen Vy znáte svého FÍKA  nejlépe, tak kdo jiný by mu měl porozumět než Vy.