... jak to začalo

 

        Leadrem firmy VetaCan jsem "já" Ing. Michaela Jamelská, absolventka České zemědělské univerzity v Praze, obor speciální zootechnika. 

 

 

  Dovolte nám Vás seznámit s naším posláním.

 

      Impulsem pro založení VetaCanu, bylo zjištění skutečností ohledně chovu zvířat pro masný průmysl. Během studia České zemědělské univerzity jsem pronikla do zákulisí komerčních chovů. Tato zkušenost mě inspirovala k dalším úvahám o našem lidském počínání v chovu zvířat. O kombinování ekonomické stránky věci a přijatelnosti podmínek chovu zvířat. Některé farmy byly na vyšší úrovni welfare některé na nižší. Ať už tak, nebo tak, překvapilo mě, jak velká jek nim zapotřebí energie. Obrovské úsilí, jak ze strany zvířat, tak ze strany lidí, pro funkčnost celého systému. Velké vstupy informací z venku. Čím více vytrháváme situaci z kontextu, tím méně soběstačnou se stává. A výsledek? No pokud se na celou věc podíváme z venku a objektivně, tak EFEKTIVITA "nic moc".

       Nikdy se nestane pouze ta věc, pro kterou měníme skutečnost. Vždy to s sebou nese ještě spoustu jiných doprovodných okolností. Co tím chci říct? Trendy současné společnosti směřují k centralizaci a předimenzování takovýchto stanic. Taková "velkovýroba" je možná jen v kombinaci s vyspělou technologií zpracování. Ta však neoplývá velkou flexibilitou. Na úkor snížení počtu lidských pracovních sil, mechanizace vede k vysoké produkci "odpadu". Tento "odpad" se přesto však někde musel narodit,vyrůst a zemřít. To všechno z jasného, lidmi definovaného důvodu. A to: Nést geny, vymezující vlastní hodnotu pro chovatele a spotřebitele. A nakonec jí pak i podlehnout. Protože právě lidé dali celé věci svůj smysl, měli by se snažit jej i zachovat v plné míře. Všechna chovaná zvířata pro nás měla důvod při svém zrodu, bylo by tedy fér aby jej neztratila ani při svém skonu. Tím spíše, co na své cestě musela podstoupit. Je tedy na nás pokusit se zajistit, ať to celé není zbytečné. Díváte-li se na bytost, která odevzdá vše, a nikomu tím neprospěje, je to smutný pohled.

        Alespoň tedy pro mě byl, přišlo mi to líto a škoda. Efektivita by měla být jmenovatelem všech akcí podnikaných člověkem. Pokud je toto cesta jak uživit národ, udělejme ji alespoň snesitelnější. Využít maximum okolností spojených s podstatou. Ve snaze spotřebovat vše, ne jen dokonalá, normám odpovídající torza, můžeme vzdát určitý respekt. Respekt za možnost vůbec chovat zvířata pro svou potřebu. Poděkovat těmto zvířatům, prostředí, samy sobě, světu. Projevit tak vědomí a úctu za naše obdarovaní. Bez ohledu na estetiku, nebo morfologické normy. Pokud těmto myšlenkám ještě není nakloněno potravinářství. Začněme nejprve v krmivářství. Pokud je tedy výsledek "nic moc" i pro Vás neuspokojivý, pojďte se podílet na snaze přidat hodnotu.

      To je jedna z našich cest. Upotřebit neupotřebitelné. Naše maso tedy není primárně "chováno" pro krmení zvířat. Je to druhá šance pro zužitkování zvířat určených původně k lidské spotřebě, nevyhovujících však normám potravinářské technologie.